Tajný deník 36.díl - Omluva

25. října 2010 v 14:31 | Ajcin |  Tajný deník
ANDIE:
Přišla jsem do pokoje a začala jsem si balit. Pokoj jsem měla sama, takže mě nikdo neobtěžoval s přemlouváním, abych tady zůstala a doufám, že ani nikdo nepříjde. Že to ostatním Kevin s Danielle neřeknou, ale myslím, že ostatní už to dávno vědí.
Nejdřív jsem si začala balit věci, co jsem měla v pokoji a pak jsem přešla do koupelny, kde jsem měla řasenku a podobné kravinky. Když jsem si všechno dobalila, rozhodla jsem se, že se půjdu ještě naposledy projít kolem pláže.
Vyšla jsem, když bylo 5 minut před devátou večer. Šla jsem pomalu a přemýšlela jsem. Přemýšlela jsem o všem. Jestli mám přece jenom odjet, nebo jestli tu mám zůstat. Jestli jsem udělala dobře. Nakonec jsem usoudila, že ano. Kdybych tady zůstala, trápila bych se. Každý den bych viděla Joa a teďka od něj budu mít na chvíli pokoj a možná na něj přestanu myslet.

Další, o kom jsem přemýšlela nebyl nikdo jiný, než Joe. On se strašně změnil a já jsem nevěděla, čím to je, ale chtěla jsem na to přijít a taky na to příjdu. Přece není možné, aby se takhle choval. Chová se tak.....bezcitně a to bych do něj nikdy neřekla. On je skvělý kluk, ale něco se v něm musí odehrávat. Něco vážného, o čem mi nemáme ani ponětí. Kdo ví, co v sobě prožívá. Možná se cítí sám, možná cítí, že mu nikdo nerozumí a myslím, že není sám. Poslední dobou se tak cítím i já. Cítím, že mi nikdo nerozumí, cítím se sama, i když okolo sebe mám přátele a rodinu. Cítím, že se mi celý svět řítí a nejde to zastavit. Cítím se slabá a bezmocná. Chci Joeovi pomoct, ale nejde to. Uzavřel se do sebe a nikomu nic neřekne, nikomu neřekne, co ho trápí.
Vrátila jsem se do hotelu kolem 22 hodiny. Jelikož ve výtahu někdo jel, rozhodla jsem se jít po schodech. Stála jsem u svého pokoje, ale pak mě popadla touha zeptat se Joa, co ho trápí a tak jsem se vydala k pokoji Joa a Nicka. Zaklepala jsem a vešla dovnitř. Kluci zrovna hráli nějakou hru. ,,Ahoj Andie" pozdravil mě Nick. ,,Ahoj. Nicku, mohl bys mě nechat s Joem osamotě?" ,,Proč?" ptal se. ,,Potřebuju si s ním promluvit" ,,Tak jo" řekl nedobrovolně a šel pryč z pokoje. Já jsem si přisedla k Joeovi. ,,Proč se mnou chceš mluvit?" zeptal se mě. ,,Víš, já.....nechci odjet, dokud bych si s tebou nepromluvila. Poslední dobou se chováš tak..." hledala jsem správné slovo a on ho za mě doplnil ,,bezcitně?" já jsem se na něj s údivem podívala. Netušila jsem, že tohle on o sobě řekne. ,,Nedívej se na mě tak. Nick mi to řekl" řekl mi. Proto mi to řekl, kdyby mu to neřekl Nick, tak to neřekne. ,,Jo, to jsem myslela. Jenže, mě to nejde do hlavy. Nikdy ses tak nechoval, tak proč teď?" zeptala jsem se ho, ale on mlčel, jako by nad tím přemýšlel. Pak začal mluvit. ,,Víš, já nevím co dělám. Já k nikomu nic necítím, jako bych neměl city. Zapoměl jsem na lásku k vám ke všem, ne jen k tobě. Omlouvám se, jestli jsem tě nějak zranil, nemyslel jsem to tak, ale já nevím, co mám dělat, je to pro mě hrozné." řekl mi upřímně. Poprvé od té doby, co ztratil paměť se mnou takhle mluvil a dokonce se mi i omluvil. Řekl mi jeho pocity, to co cítí. Teďka vím, že mě má rád, že má rád i ostatní, ale nevím co se s ním děje. ,,Joe, můžu něco zkusit?" zeptala jsem se ho a on přikývl. Pomalu jsem se k němu přiblížila a políbila jsem ho. Pak jsem se ho zeptala ,,Opravdu nic necítíš?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama