Tajný deník 37.díl - Cesta domů

25. října 2010 v 14:32 | Vendushka |  Tajný deník
ANDIE:
,,Ne" řekl a zakroutil hlavou. Byla jsem z toho zklamaná, myslela jsem, že to pomůže. Bylo by to hezké, možná až moc. ,,Joe, něco mě napadlo" vyslovila jsem po chvíli, kdy jsme oba mlčeli. ,,Co?" zeptal se mě. ,,Byl bys ochotný zítra ráno se mnou odjet?" zeptala jsem se ho opatrně. V podstatě o nic nešlo, ale nevěděla jsem, jak bude reagovat. Bála jsem se, že na mě zase naštve a bude na mě řvát. Ale on mě překvapil. Reagoval dobře. ,,Klidně, ale proč?" zeptal se mě a já jsem mu začala všechno vysvětlovat. ,,Víš, mohli by jsme zajít k doktorovi a on by nám třeba řekl víc. Proč to tak je. Proč necítíš smutek, radost, lítost, zklamání, necítíš, že jsi naštvaný a podobně. Snad by nám poradil. Třeba by ti na to dal nějaké léky nebo tak něco" ,,Souhlasím. Možná se dozvíme víc." souhlasil se mnou. Pak jsme každý zadumaně hleděli na jedno místo a nevěděli jsme, co máme říct. ,,Jste živý" vešel Nick do pokoje. ,,Co?" zeptala jsem se ho nechápavě. ,,Tady je takový klid, že jsem se bál, že jste se pozabíjeli." vysvětlil. ,,To se bát nemusíš." informovala jsem ho. ,,Nezahrajete si něco?" zeptal se nás. ,,Zahrála bych si něco, ale nechce se mi a navíc musím balit, zítra odlétáme." ,,My" zeptal se Nick nechápavě a pak mi došlo, že on ještě o ničem neví, protože jsme mu nic neřekli. ,,Neboj, ty tu s Nicol můžeš ještě být. Já jsem myslela mě a Joa" uvedla jsem věci na pravou míru, ale vyvolalo to jen další Nickův nechápavý pohled. ,,S Joem jsme si všechno vyříkali a rozhodli jsme, že spolu zajdeme zítra k doktorovi, aby zjistil, jestli mu něco je. Jestli to, že necítí žádné city má nějakou příčinu a dá se to spravit." ,,On nic necítí?" zeptal se znovu Nick nechápě. ,

,Nicku, já jsem myslela, že budeš alespoň poslouchat za dveřmi, abys věděl, o čem mluvíme, a ty nic?" zeptala jsem se ho. ,,Ne, já jsem chtěl poslouchat, ale pak mi zavolala Nicol a..." ,,Chápu." pověděla jsem mu a pokračovala jsem ve vysvětlování. ,,Joe se mi svěřil, že k nikomu nic necítí. Jako by zmizela všechna jeho láska. Necítí, že má rád tebe, Kevina, Danielle, Frankieho, vaše rodiče a ani mě." ,,Panebože, to je hrozné" řekl Nick a sednul si na sedačku. ,,To my víme a musíme s tím něco udělat" řekla jsem mu a pak jsem se s nima rozloučila a šla jsem na pokoj dobalit si to, co tam ještě zůstalo. Předtím jsem totiž zapoměla, že mám nějaké věci ještě ve stolíku u postele.
Ráno jsem vstávala už ve čtyři hodiny, protože letadlo nám odlétalo v osm ráno a na letiště musíme být alespoň o hodinu dřív a cesta k letišti taky není krátká.
Celá rozespalá jsem se došourala do koupelny a začala jsem se upravovat. Nejdřív jsem si ale musela opláchnout obličej. Pak jsem se učesala a nakonec jsem se začala malovat. Pracně jsem se snažila zakrýt kruhy pod očima, ale nějak se mi to nepovedlo. Pak jsem si šla něco vybrat do skříně.
V šest někdo zaklepal na dveře. ,,Dále" ozvala jsem se a do dveří vstoupil Joe. ,,Taxík za chvíli přijede. Na, tady jsem ti něco přinesl" informoval mě a zároveň mi podal taštičku s croisanty a kafem. ,,Dík Joe, jsi můj zachránce" poděkovala jsem mu a rovnou jsem začala jíst. Pak mě zavolali na pokoj, že taxík už stojí dole, tak jsme šli z hotelu.
Na letišti nám zkontrolovali letenky a tak podobně a my jsme mohli nastoupit do letadla. Za pár hodin už jsme byli doma v L.A.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama